Účastníci

Jakub Aška, student jazykové a literární kultury na PdF UHK, otrok kapitalismu:

Když jsem se přihlásil do Výluky, neměl jsem od tohoto projektu příliš vysoká očekávání. Většinu svého života jsem svému okolí tvrdil, že nejspíš budu učitelem, ale sám jsem moc dobře nevěděl, co všechno tato profese obnáší, a jestli vůbec jsem takového povolání schopen. Několik měsíců společně s Výlukou bych označil za plnohodnotně a smysluplně strávený čas, kdy jsem nejen poznal nové a zajímavé osobnosti, ale také jsem se dozvěděl spoustu pro mě neznámých informací o školství, vzdělávání, ale především o sobě samém, svých limitech a možnostech.

 

Spolupracující

PhDr. David Čáp, Ph.D., psycholog, etoped, pedagog:

Projekt Výluka považuji za přínosný nejen pro nerozhodnuté a hledající budoucí učitele, ale také pro studenty, kteří původně o pedagogické dráze neuvažovali, ale přesto by chtěli nahlédnout za oponu. Navíc je to výjimečná příležitost, jak se ve svém směřování ujistit či změnit cestu bez ztráty několika let studia. „Výlukáři“ mají opakovanou zkušenost, že se zájemci po nabídnuté příležitosti rozhodnou pro učitelství. A to je pro školství velmi dobrá zpráva.

 

Mgr. Kristina Pernicová, psycholožka:

Aktivitu organizace Výluka považuji za velmi smysluplnou, protože umožňuje studentům a zájemcům o pedagogiku kvalifikovaně se rozhodnout, zda je pro ně tato dráha vhodná a z dlouhodobého hlediska zajímavá. Reálná zkušenost ze školství může ty, kteří by v učitelské profesi nebyli úspěšní nebo by je tato práce nenaplňovala, uchránit od špatné životní volby nebo brzkého syndromu vyhoření se všemi jeho důsledky. Zároveň poskytuje prostor, aby budoucí učitelé důkladně zvážili své osobní motivace a rizika spojená s touto volbou.
Vzhledem k tomu, že jde o ojedinělý projekt, který je výhodný jak pro budoucí učitele, tak jejich žáky, jsem velmi ráda, že na něm mohu participovat.

 

Bc. Aneta Kolesáriková, finance executive ve StoryTLRS:

Přístup, kterým vyučovali někteří pedagogové, kteří mě učili na základní a střední škole, byl odučit a jít. Jestli se Výluce povede dostat do škol pedagogy, kteří tento trend změní, chtějí učit, baví je to a umí předat efektivně informace, tak to bude pro mě úspěch, a právě to je důvod, proč na Výluce spolupracuji.

 

ACADEMIA IREAS, o.p.s.:

Spolupracujeme s organizací Výluka, protože rádi děláme věci, které dávají smysl – a připravovat studenty na výuku z didaktického hlediska tak, aby zapojovali kromě vzdělávacích cílů, také cíle rozvojové, smysl má!

 

Koordinátoři

Dominik Vachuda, student historie na FF UK, lektor primární prevence:

Již od střední školy mě přitahovalo učit, ale ve chvíli rozhodování, na kterou vysokou školu jít, jsem si vybral obor historie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Postupem času, i pod vlivem mých aktivit v kobyliské farnosti spravované kongregací Salesiánů Dona Bosca, kteří se věnují mládeži, ve mně dozrávala (a stále dozrává) chuť pracovat s mladými lidmi. Když přišla možnost zapojit se do zakládání spolku Výluka, rád jsem ji využil, protože mi poskytovala příležitost, jak definitivně přijít na to, jestli mám učit.

 

Bc. Sandra Feyglová, studentka nových médií na FF UK, asistentka pedagoga:

Jsem věčná a špatná studentka a na internetech vystupuju jako Sonja Kubareva. Zajímám se o informační a mediální gramotnost, o nová média a vzdělávání a o jejich propojování. Baví mě různé formy studentského a občanského aktivismu a často a hodně si beru víc věcí, než jsem schopná zvládnout, a právě takhle jsem vymýšlela a spoluzakládala Výluku. Vždycky mě bavilo doučovat i učit, ale říkala jsem si, že jsou lepší způsoby, jak změnit svět, než jít na pedagogickou fakultu a stát se učitelkou. Později jsem to musela přehodnotit, když jsem si pořádně uvědomila, že to, jací jsme my i společnost kolem nás, je dáno z velké části naší výchovou. Neexistuje lepší způsob, jak změnit svět k lepšímu, než podílet se na vzdělávání dalších generací a jejich výchově v dobré lidi.

 

Mgr. Jana Fryzelková, odborná referentka Oddělení vnějších vztahů PřF UK:

V průběhu studia molekulární biologie jsem si začala postupně uvědomovat, že přes mou velkou lásku k vědě v ní nechci zůstat. Stále více mě to táhlo k mladým lidem a hlavně výuce. A tak jsem začala pracovat na fakultě, kde se snažím přivést k přírodním vědám širokou veřejnost. I tady mi však chyběla možnost podílet se přímo na vzdělání dětí. Nakonec jsem došla k tomu, že mi nevadí, když ve výsledku učit nebudu, ale pokud dostanu do škol alespoň deset skvělých učitelů, budu spokojená. A tento můj cíl můžu realizovat skrze Výluku. Představa je to možná naivní, ale vždyť co je důležitější než motivovaní učitelé a učitelky, kteří pro vzdělávání se nadchnou nové generace?