Report z Červeného Kostelce

Jako tým účastnící se prezenční výluky jsme se poprvé setkali na iniciační schůzce v prostorách spolku Výluka v Hybernské. Tato schůzka posloužila k prvnímu seznámení nejenom s organizátory a jednotlivými účastníky Výluky, ale i se samotným programem na další tři měsíce. Náš tým měl celkem 5 členů – Rebeku, Katku K. (KK), Katku Z. (KZ), Davida a Marka – pocházejících z různých fakult a univerzit ČR a SR. Dohromady jsme chtěli svými znalostmi a odhodláním pokrýt rozsah učiva dějepisu, občanské výchovy, angličtiny, biologie, matematiky a fyziky.

Příprava na výjezd

Následující víkendové setkání ve Slivicích u Příbrami nám posloužilo především jako první větší stmelení týmu, poznání vnitřních pohnutek a motivací k učení, který učitel / přednášející pro nás v životě znamenal nejvíc, jak by se měl učitel chovat, ale i probírání toho, co nás k Výluce vedlo.

Než jsme se mohli vůbec zúčastnit výjezdu samotného, čekali nás ještě tři povinné body, včetně „Bločku“, v němž jsme si každý povinně přečetl, sám připravil a ostatním v týmu přednesl, o čem vlastně jeho odborná kniha byla, a čím si jej získala. Diskuze byla dalším takovým malým teambuildingem. Knihy byly vždy s pedagogickou či výchovnou tématikou, takže pro většinu z nás tam vždy bylo něco nového.

Abychom si trochu připomněli, jaké to vlastně je na základní škole (ne, že bychom byli tak staří, ale spousta vzpomínek byla vytlačena přednáškami a zážitky z VŠ) v pozici žáka, tak jsme se účastnili náslechů v ZŠ Strossmayerovo náměstí v Praze v rozsahu čtyř hodin, které na nás měli trochu sporné účinky, nicméně proč si to nepřipomenout, žejo.

Jako poslední bod přípravy před samotným výjezdem jsme se setkali s psycholožkou. S ní jsme řešili to, jak si vlastně představujeme učitele na ZŠ či SŠ, čeho se obáváme na učení a na co se naopak těšíme.

Výjezd

Společně jsme odjížděli z Prahy v neděli odpoledne prvního „Výlukového dne“ do Červeného Kostelce, protože bychom to bez našeho nebojácného vůdce Dominika následný týden nezvládli, tak jsme jej rádi začlenili do našeho týmu.

Nevíme, kdo z nás co očekával, ale Červený Kostelec po deváté večerní je spící maloměsto, kde jsme na ulici nepotkali živáčka. Než jsme jej celý přešli, abychom dorazili na místo smluveného ubytování, začalo pomalu sněžit, z čehož jsme po upršené Praze měli docela radost. Hlavy (i s těly) jsme měli složit v penzionu U Holzäpfelů, kde nám poskytli dvě ložnice (genderově rozdělené), jednu společnou obývací místnost s kuchyní, krb a zoufale pomalé bezdrátové internety.

Bylo pouze na nás, jak se domluvíme před výjezdem s učiteli na tom, co, kdy a jak budeme učit v rámci jejich hodin, z jakých učebnic budeme vycházet, atd. Někteří z nás ještě před ulehnutím do peřin připravovali na pondělní vyučovací hodiny ve vlastní režii.

Pondělí

Místo, kvůli němuž jsme vlastně jeli do Červeného Kostelce, byla ZŠ Václava Hejny, ke které nás čekala každodenní asi dvaceti minutová procházka k náměstí, kde byla avizovaná (leč zavřená :-/ ) cukrárna.

První setkání s pedagogy, pod jejichž křídly jsme měli prožít následující týden, jsme zažili v ředitelně, kde jsme se každý osobně představil a následně byl odveden do sborovny k přidělenému místu „svého“ kantora. Byl to trochu nezvyk, vidět celé to organizování vzdělávání z druhé strany, hned první den a tak nějak až moc naživo. Nebyl ale moc čas na rozmyšlenou, skoro všichni šli na náslechy hodin, procházení si poskytnutých učebnic, či probrat, na kdy si má kdo připravit hodinu. Z časových důvodů angličtinářky to byla Rebeka, kdo začal s výukou hned po setkání. A úspěšně!

Po návratu do penzionu jsme plni emocí a dojmů probírali, co jsme zažili, viděli a čím se tato ZŠ liší od té pražské na Strossmayerově náměstí. Protože jsme byli stále odhodláni předvést ze sebe to nejlepší, po diskuzi jsme se až do pozdních nočních hodin připravovali na následující den a „své“ předměty.

Úterý

Trochu přituhlo. Nejenom počasí, ale i naše obavy z toho, že opravdu tam jdeme a budeme učit. Ale strach nad námi nevyhrál, a tak do školy jsme dorazili všichni. KK a KZ se vrhly na hodiny biologie, kde žákům povídaly o trávicí i vylučovací soustavě, virech a plazech. David se pln odhodlání vydal vysvětlovat ekonomický pohled na socialismus v rámci občanské výchovy, Rebeka promlouvala o strachu (sama beze strachu) na hodinách angličtiny a Marek pomáhal na hodinách matematiky a fyziky při výuce.

Abychom měli co do úst a nemuseli jíst před katedrou, tak nám Dominik na celý týden domluvil obědy ve školní jidelně.

Středa

Třetí krizový den nám dal o sobě vědět hnedka po ránu. Mnoho hodin jsme nenaspali, přípravy byly dle našich odhadů neúplné a nedokonalé, nicméně byl čas opět vyrazit. Seznámeni s prostředím jsme do školy vcházeli trochu klidněji než předchozí dny. Nicméně k jistotě zkušených pedagogů to mělo ještě hodně daleko. David se s Rebekou podělili o hodiny dějepisu, tématem byl Černý pátek a Mezopotámie. KK a KZ pokračovaly v tématech z úterka v jiných třídách a „přibraly“ šelmy s kytovci. Marek představoval ve fyzice, co to je síla, a v matematice mocninné výrazy.

Hodiny jsme se snažili připravovat tak, aby nebyla snížena laťka nastavená vůdčím pedagogem, ale aby přesto byla pro žáky co nejvíce zajímavá.

Tvorba prezentací a hodin nám zabíraly skoro veškerý čas, nicméně i přesto jsme sdíleli své dojmy formou videa (se sporným přijetím veřejnosti).

Čtvrtek

Blížíme se pomalu ke konci. Nevyspání se začíná projevovat na nás všech (nejenom na Davidovi po 4 hodinách spánku), ale to na naše odrazení nestačí. KK si připravila chobotnatce a atomová čisla, Marek probíral slovní úlohy a optické čočky, David vyměnil dějepis za celý den občanské výchovy, Rebeka vysvětlila co je to takový šerosvit v baroku (včetně ještě záznamů pohybu a emocí) na sochách i obrazech a KZ objasnila rostlinou buňku. Ti, kteří měli trochu času a nikde neučili, se zúčastnili sexuální výchovy v 9. třídě. Bylo zajímavé s věkovým a zkušenostním rozdílem (asi 10 let) (hmmm) diskutovat o probíraném tématu nevěry se žáky 9. třídy a poslouchat různé názory či vysvětlení.

První volnější odpoledne z celého týdne, během něhož jsme si zašli do divadla (restaurační zařízení co bys kamenem dohodil a kousek došel – na náměstí se ZŠ) na tekuté posilnění a probrání dosavadních zážitků. Tím, že na další den neměl nikdo z nás více než dvě hodiny výuky a neměl probírat nic nového, tak to bylo vcelku zasloužené.

Pátek

Poslední den jsme poklidili penzion, posbírali a vytřídili veškerý odpad a se smutkem se rozloučili. Odučili jsme si poslední hodiny. Ti z nás, kteří mohli, rozdali do po třídách, kde učili, papírové ankety na vyjádření emocí a názorů na naší formu výuky. Každého žáka zaujalo trochu něco jiného, ať už to byla forma výkladu, oblečení, věk, pravopisné chyby či další, pořád šlo o veskrze pozitivní zpětnou vazbu z řad žáků.

Po poděkování a popřání si všeho dobrého do dalších let jsme vyšli na nádraží s vyhlídkou na to, že si možná trochu ve vlaku odpočineme. Nakonec jsme v kupé (a později na reflexi) řešili, co nám týden dal a vzal, jestli jsme změnili rozhodnutí co se týče učitelství a jaké máme plány dál…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *