Reportáž z výluky první skupiny s krycím názvem Rudá armáda

(Na úvod bychom asi měli vysvětlit, proč jsme přijali jméno tak kontroverzní povahy a nepochybně špatné pověsti. Na historicky první iniciační schůzi Výluky jsme byli rozdělení do skupin podle námi vybraných předmětů, které bychom rádi učili. Našemu týmu byla přidělena barva červená a od té je to k rudé už jen krůček. V rámci utužení týmového ducha jsme se jednoho krásného říjnového večera překřtili na Rudou armádu, jelikož jsme tušili, že nás čekají krušné časy, kdy každého soudruha bude třeba.

Ale nebudeme si lhát do kapsy… Ani odvážný týmový název nás nepřipravil na věci, které nás čekaly.)

Co se dělo před výlukou?

Vše začalo na iniciační schůzce, kde jsme byli na základě našich přihlášek rozděleni do skupin. Po začátečnickém oťukávání spojeném s výstavbou školy z lega (pořád ještě se nacházíme na iniciační schůzce) jsme absolvovali víkendové setkání v Mělníku, jehož hlavním účelem bylo poznání sebe sama a utužení týmového ducha. Před samotným výjezdem nás čekaly tři akcevýukový bloček (každý si připravil odbornou pedagogickou knihu, kterou ostatním vyložil a následně společně pro diskutoval), náslechy (z časových důvodů se neuskutečnily) a debata s psychologem (primárně šlo o vyřešení našich obav spojených se samotnou výukou).

Výluka!

Náš výjezd začal klasicky ve Standardu, kde se sešla Káča, Sandra a jejich bagáž. Po patřičném občerstvení nás vyzvedl Vašek s Káťou a Rudá armáda mohla vyrazit na svou první výluku.

Po příjezdu na místo jsme byli mírně zaskočeni velikostí naší ubikace, nicméně jak už hlásali v divadle Járy Cimrmana “Čech se přizpůsobí!”, i my si tedy začali budovat místnost metr pade na dva metry k obrazu svému a proměňovat jí v místo, kde bude možné vytvářet hodnoty.

 

Pondělí

Cílem naší Výluky byla Základní škola Bodláka a Pampelišky v okrese Jičín. Jelikož jsme byli na severu, patřičně přituhovalo co se teploty týče. Pondělní ráno bylo jedno z těch méně pěkných (pokud se dá se slovem “pondělí” použít slovo “pěkný” v jedné větě). Plni obav a skrovné snídaně jsme se vydali směrem k ZŠ, abychom se seznámili s kantory i osobněji než jen skrze data a optické kabely. Už při příchodu do školy na nás dýchla úplně jiná atmosféra, než na jakou jsme byli zvyklí z našich základek. Škola se celým svým konceptem fungování téměř úplně vymyká stylu klasických vzdělávacích zařízeních. Po stěnách i na zemi byly vyvěšené rozličné projekty, které naznačovaly, že ve škole vládne úplně jiný styl výuky žactva, než je klasická “nalejvárna” na drtivé většině škol, nejenom základních.

Fascinace školou pokračovala, i když jsme nebyli vůbec schopni objevit sídlo sborovny. Odchytli jsme první dítko, které se nachomýtlo blízko nás a zeptali se ho, kde najdeme onu kýženou místnost. Byli jsme odvedeni ke dveřím a po chvilkách stresu a dohadování, jsme zaťukali a po vyzvání vešli.

První den byl poznamenán čistě nasáváním atmosféry a lehkého zapojování do výuky. Večer jsme natočili patřičně dramatické denní hlášení, které jsme s vámi sdíleli na facebooku Výluky.

15385275_1175305725910040_1363575475678360544_o

Úterý

Druhý bojový den se již nesl v duchu samotných ofenzivních akcí. Káťa s Káčou pomáhaly na češtinářských hodinách s rozborem Kytice. Vašek, původně v roli pozorovatele na hodině pracovních činností (kde žáci přednášeli své prezentace o státech Jižní Ameriky), převzal od velitelky iniciativu po dotazech a následně rozvedl debatu i historicko-politickém pozadí Jižní Ameriky. Káťa s Káčou odpoledne pokračovaly v rozboru a plánu na další den, kdy už měly samy předstoupit před žáky a vyučovat. Vašek od kartografů přešel k malým historikům, kde se připravoval na další den, kdy měl sám vést dvouhodinový výklad ve věci historického pozadí nepřítele.

15400335_1176658039108142_2448078248550690278_n

Středa

Středa byla plná ostrých bojových operací. Káťa s Káčou měly obtížný úkol na češtině. Pokračovalo se v rozboru Kytice, dostávaly se do tempa a nikoho neopomněly zapojit. Káča pak ještě u osmáků “spoluvedla” hodinu přírodovědy, spolu s paní učitelkou. Tématem byla nervová soustava a pí.uč se rozhodla, že dětem pustí dokument z festivalu Jeden svět o synapsích (pro nebiology: synapse jsou spoje mezi nervovými buňkami). Dokument byl pojat hodně abstraktně, takže Káča se pak rozhodla ještě s dětmi udělat zpětnou vazbu na to, jak film pochopily. Výsledkem byla myšlenková mapa o pozitivní a negativních synapsích, co podporuje jejich vznik a jak se můžeme vyvarovat nechtěným dopadům negativních spojů. Vašek pojal svou dvouhodinovku odlišně. Rozdal na dějepisu slepé mapy, které měly prověřit jejich zeměpisné a dějepisné znalosti. Samotná hodina byla ze strany, jak Vaška, tak velícího důstojníka hodnocena pozitivně. Mrkněte a uvidíte.

15403832_1179716175468995_7838080387431238702_o

Čtvrtek

Čtvrteční ráno zahájila Káťa dvěma hodinami češtiny, a to u deváťáků a sedmáků. na deváťáky (tedy lépe řečeno deváťačky, jelikož jediný chlapec, který v holčičí deváté třídě přežíval, náhle onemocněl) čekal Neruda, ale bohužel jen posmrtně, skrze své fejetony a poezii, opravdového Nerudu ani jemu podobného dědu jsme cestou nesplašili. Po holčičí třídě následovala klučičí třída s jedinou slečnou. Na ty si Káťa připravila úryvek z knihy Ladislava Zibury, který je měl dostat do té správné dobrodružné nálady na probírání cestopisu. Ve stejnou dobu u osmáků Káča odpálila svojí show o mozku na hodině přírodopisu. Vytáhla žáky z lavic a donutila je udělat kroužek, aby tak mohla naplno využít potenciál její prezentace. Ta byla koncipována nejdříve jako úvod do evoluce mozku (od ještěrčího až po lidský) a posléze jsme se zaměřili na různé oblasti mozku podle jejich funkcí a místa výskytu.

Pátek

Nastal poslední den naší výpravy. Pro někoho by to již od probuzení mohlo být hořkosladké vzpomínání na uplynulý týden, ale pro Rudou armádu to znamenalo uklidit binec v pokoji. Posbírat ponožky pod postelemi, sklidit lednici za oknem a oškrábat námrazu z auta. To všechno v rekordním čase, neboť jsme pospíchali na náš poslední školní den u Bodláka. Na citové výlevy tudíž nezbyl prostě čas.

Pátek ovšem neměl být běžný vyučovací den. Půlka školy odjela do Krakova a nám tam zůstala ta druhá. Jelikož odjetá půlka zahrnovala  většinu učitelského sboru, tak nějak jsme se pasovali do role organizátorů dne.

Nejdříve se žezla akce chopil Vašek, který dětem po dvě hodiny promítal svoje fotky z cest po Skotsku a Norsku (top top top). Po cestách jsme se duchem vrátili zpátky do Jičína a děti se rozdělily na pět pracovních skupin. Každá skupina dostala flipchart s nadepsanou jednou emocí a jejich úkolem bylo napsat všechno možné, co se jim v souvislosti s danou emocí vybaví. Emoce pro ten dnešní den byly : Radost, Smutek, Strach, Vztek a Nuda. Děti zpočátku byly ostýchavé, ale jakmile se zapojila i Výluka, děti se rozjely a už se psalo a psalo a psalo (přidala se i paní učitelka!). Po emocích jsme se vrhli na fakta a řekli jsme dětem, co je Výluka zač, kdo jsme a proč jsme jim týden lezli do všemožných školních hodin.

15440513_1177020239071922_2851531962905582442_o

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *